Juliána Silvie Kamas: První přiznaná televize pro seniory

V reakci na pandemii a povinnou karanténu spustila Česká televize nový program ČT3. Obsah je přesně šitý na míru potřebám nejohroženější skupiny – starším lidem. Plán spustit podobný typ stanice měla Česká televize již dlouho, současné události nicméně zahájení vysílání urychlily. Na obrazovku se tak v roce 2020 vrátily mimojiné i ikonické hlasatelky. 

Seniorské cílové skupině jsem se věnovala celé svoje studium na FAMU, a když jsem slyšela o spuštění specializovaného programu, byla jsem nadšená a zároveň zvědavá, zda informace, které kolují o této cílové skupině, jsou pravdivé. A ze všeho nejvíc mě zajímalo, co na to samotní senioři. Ale pěkně popořadě. 

Každému se asi při pojmu senior vybaví primárně jeho prarodiče, zamyslíme se-li nad cílovou skupinou z hlediska roku narození, zjistíme, že nejmladší divák, který se stane v roce 2020 součástí cílové skupiny 65+, se narodil v roce 1955. Podívejme se na dobu, která ho formovala a porovnejme ji s průměrně nejstarším divákem, což je (dle Českého statistického úřadu) žena narozená v roce 1936, a uvědomme si, že tyto dva zástupce stejné cílové skupiny dělí jedna generace. V jedné cílové skupině se tedy objevuje generace meziválečná, poválečná a socialistická. Nejmladší člen této cílové skupiny se narodil dva roky po té, kdy na českém území začalo televizní vysílání, kdežto nejstaršímu zástupci seniorské skupiny bylo v té době 25 let. Lze tedy jednoduše určit, co jsou ony pořady zlatého televizního fondu, které jsou určené pro všechny seniory?

Dle výzkumu agentury Focus jsou nejčastěji sledované televizní pořady mezi seniory především zpravodajské a publicistické pořady, následují seriály, filmy a různé soutěže a kvízy. Myslím, že naprosto stejně by se dalo popsat programové složení ČT 3. A ve výsledku na tom asi není nic špatného, i já si ve svých 30 letech ráda pustím My všichni školou povinní, Rozpaky kuchaře Svatopluka (což je mimochodem podle mě jeden z nejlepších televizních seriálů a konceptů minulé doby) nebo O poklad Anežky České a zavzpomínám na svoje dětství před televizí. Dá se tedy předpokládat, že podobné pořady potěší každého průměrného diváka. Nicméně, nejde o nic, co by v televizi beztak už několikrát neopakovali, není to tedy taky, že by se oprášil zlatý fond a diváci znovu objevovali pořady, na které se zapomnělo a které pro ně nebyly v lineárním vysílání dostupné i před dobou koronavirovou. 

Co ale zajímavé může být, jsou pořady, které pro “trojku” vznikají nově. Hojně diskutovaný je pořad Život na třetí, což je denní magazín doplněný stručným výběrem zpravodajství. V podstatě se jedná o takové Sama doma pro seniory. Moderátoři mluví pomaleji a jasněji, témata jsou více zaměřená na potřeby starších lidí. Na samotném magazínu je vidět, že byl spuštěn velmi narychlo, dokážu si také představit, že sehnat hosta, který by byl ochotný v dnešní době “porušit” karanténu a dorazit do studia musí být těžké. Vysílá se po týdnu střídavě z Brna a z Ostravy, každé studio si témata zpracovává samo a už po měsíci vysílání je vidět, že se tvůrci snaží pořad dál vyvíjet a zbavit ho tak oné “samadomovské” pachutě.

Další pořad, který spouští televize speciálně pro svoji seniorskou stanici v době koronavirové je Deník z Karantény Haliny Pawlowské, ta podobný koncept již zkouší na svém instagramovém účtu, už 18. dubna by měla odhalit, jak se podařilo televizní zpracování zábavných historek z jejího domácího života.  To je z nových pořadů pro ČT3 momentálně vše.

Zároveň jsem trochu překvapená, že do vysílání ČT3 nezařadili opakování talk show s Karlem Šípem Všechnopárty, což je v dané cílové skupině 65+ dlouhodobě nejsledovanější pořad. V programové skladbě tak převládají hudební pořady a seriály z dob socialismu. Nejen za toto rozhodnutí sklidila Česká televize vlnu kritiky. 

Krom toho, že lidé nařkli televizi ze zbytečného sentimentu a obrušování hran starých časů, objevily se i komentáře zpochybňující celý koncept televize pro seniory. Upozorňovali na fakt, že průměrný divák vysílání ČT 1 do cílové skupiny již spadá a proto není potřeba samostatné stanice. Luděk Staněk ve svém podcastu uvedl, že ho rozčiluje jak v pořadu Život na třetí mluví moderátoři pomalu a že má pocit, že televize dělá ze seniorů akorát tak “blbce”. 

Sami senioři mají ovšem jiný názor. Tvůrci uvádějí, že po vzniku pořadu Život na třetí jim chodili děkovné dopisy, emaily, telefonáty, kde sami senioři navrhovali témata, která by měla televize do pořadu zpracovat a která by jim během domácí karantény pomohla. Dále jsem se po telefonu a emailu tázala přímo diváků televize, jak jsou spokojeni s tím, co je jim nabízeno a jestli je spuštěním nové stanice změněn jejich běžný návyk při sledování televize. Seniorka Helena K. z Plzeňského kraje sleduje vysílání se svojí snachou a obě si skladbu programového vysílání moc chválí, rády si u pořadů zavzpomínají, u hudebních výběrů většinou vaří a celkový tón zpravodajství je jim mnohem bližší než zprávy na ČT24, pro velký zpravodajský přehled ale stále sledují večerní zprávy na Nově. Pan Ludvík Š. z Prahy, bydlí v pobytovém zařízení. I přesto, že je obklopen personálem domova a není tedy v karanténě úplně sám, na ČT 3 se rád podívá, starými seriály tak nahradil americké seriály na Nově, které sledoval dosud. “Jsem rád, že po letech vidím pořady, u kterých jsme se dřív scházela celá rodina,” říká sám pan Ludvík a přiznává, že se mu v této složité době spíš chce vzpomínat na minulost, než aby se obával budoucnosti. 

Zároveň se najdou i senioři, kteří toto nadšení z utápění se v minulosti nesdílí, Věra Z. z Brna televizi přes rok běžně nesleduje, raději poslouchá rádio. Když se dočetla o tom, že se na televizi vracení hlasatelky a nostalgické seriály, přišlo jí líto, že si o ní a o jejich vrstevnících vysílatel myslí, že se v dnešní době ztrácejí. Většinově se ale dotázání senioři shodli na tom, že je nová stanice baví a programově jim sedne, dříve koukali na vybrané pořady ČT1 a na televizi Nova.

Byl to ovšem opravdu malý a náhodný vzorek seniorů, dotazovala jsem se rodinných příslušníků a známých mých kamarádů. Rozhodně by stálo za hlubší výzkum zjistit, jak na tom cílová skupina je jako celek. Kritiku na internetu totiž většinou psali mladší lidé, kteří do cílové skupiny sami nespadají. A sama jsem již dříve ze svých šetření zjistila, že na chování seniorů se opravdu nedá koukat paradigmatem mladého člověka. A ač každý pravděpodobně známe seniora, co je jiný, aktivní, kognitivní funkce se mu nezměnili, tak vcelku se tato cílová skupina chová opravdu podle definice.

Byla bych ráda, kdyby ČT 3 zůstala na programu i po skončení koronakrize. Myslím, že v pořadech pro seniory je velký prostor na vývoj. Ráda bych z dílny České televize viděla vzpomínkové pořady, které zahrnují to, že do seniorské skupiny patří i lidé narození v padesátých letech, kteří vyrostli spíše na rocku a rebelii než na dechovkách. Také aby vznikla půda pro pořady, které jednou budeme chtít jako senioři sledovat my. K dnešní době ale taková melancholie ve vysílání patří, dokážu si představit, že nejen pro seniory je obranou proti strachu a opuštění. 

Dalo by se to shrnout tak, že stejně jako mileniálové sledují už po stopadesáté Přátele (a to i přesto, že některé vtipy opravdu nezestárly dobře), tak i senioři si rádi bingewatchnou Nemocnici na kraji města. Buďme k nim tedy ohleduplní a nehaňme jejich oblíbené seriály na internetu jenom proto, že oni sami se tam zatím nebrání.

Juliána Silvie Kamas vystudovala Katedru Produkce na FAMU. Dlouhodobě spolupracuje s animacnim a filmovym studiem Krutart, kde pusobi jako vykonná producentka. Věnuje se především produkci dokumentarnich filmů a animovaných seriálů. Mezi nejznamější patří na Českého lva nominovaný dokument Švéd v žigulíku a animovaný seriál pro děti Kosmix, který momentálně vysílá ČT :D.